Seznam proxy je užitečný teprve tehdy, když každý pokus vytvoří klienta nakonfigurovaného pro daný koncový bod. Pro GET přes neautentizované HTTP proxy lze Net::HTTP použít takto:

require 'net/http'

uri = URI('https://www.example.com/status')
proxies = ['http://proxy-a.example:8080',
           'http://proxy-b.example:8080']

proxies.each do |value|
  proxy = URI(value)
  http = Net::HTTP.new(uri.host, uri.port, proxy.host, proxy.port)
  http.use_ssl = uri.scheme == 'https'
  http.open_timeout = 5
  http.read_timeout = 10
  begin
    response = http.get(uri.request_uri)
    puts "#{proxy.host}:#{proxy.port} #{response.code}"
    break if response.is_a?(Net::HTTPSuccess)
  rescue Net::OpenTimeout, Net::ReadTimeout, SocketError, SystemCallError, IOError => error
    warn "#{proxy.host}:#{proxy.port} #{error.class}"
  end
end

Čtvrtý argument volí port proxy; uri.host a uri.port stále určují cíl. Doplňte obě ukázkové položky ze seznamu HTTP proxy, když ověřujete povolenou veřejnou URL přes neautentizované HTTP koncové body. request_uri zachovává svou cestu a dotaz. Ukázka ošetřuje běžné chyby připojení a čtení a zaznamená stav HTTP, když dorazí.

Zde jakákoli odpověď 2xx ukončí hledání. Pokud vaše operace očekává jiný výsledek, tento kritérium výslovně definujte. Přesměrování samo o sobě nedokazuje, že požadovaná stránka byla získána.

Automatické opakování přizpůsobte metodě. POST, který vyprší po odeslání těla, už mohl vzdálenou aplikaci změnit; další pokus přes jinou proxy může tento účinek zopakovat. Ukázka s GET neslibuje bezpečné opakování libovolných transakcí.

Související články