Jak forwardovací proxy zachází s vlastní hlavičkou API

API může svou verzi nést ve vlastním poli požadavku, například API-Version. Běžný forwardovací proxy by toto pole neměl zahodit jen proto, že je jeho název neznámý. HTTP vyžaduje předávání nerozpoznaných polí, pokud se neuplatní definovaná výjimka nebo nastavená politika.

Pole Connection je jednou z takových výjimek. Porovnejte tyto ilustrativní požadavky:

API-Version: 2026-10
Connection: keep-alive

Zde pole API není označeno jako lokální pro toto spojení. V dalším příkladu odesílatel výslovně mění jeho rozsah:

API-Version: 2026-10
Connection: API-Version

Forwardovací proxy odstraňuje pole pojmenovaná v Connection před předáním a odstraňuje nebo nahrazuje samotné instrukce specifické pro spojení. Hlavička aplikace určená pro původce by se proto v tomto seznamu tokenů neměla objevit.

Najděte bod, kde se pole mění

Porovnejte požadavek sestavený klientem, pole, která proxy přijal a předal, a co obdržel původce. Klient může hlavičku vynechat dřív, než ji proxy uvidí; nastavený filtr ji může záměrně odstranit; server může požadavek odmítnout kvůli překročení limitu hlaviček.

Nevyvozujte tiché odstranění pouze z prahu velikosti hlavičky hlášeného ve starém nasazení. Limity a chování při odmítnutí patří skutečným komponentám a konfiguraci. Uchovejte HTTP odpověď a příslušné záznamy spolu s pozorováním.

U HTTPS od konce ke konci v běžném tunelu CONNECT nemůže proxy číst a cíleně odstranit vnitřní pole API. Inspekce hlaviček pak patří koncovým bodům TLS nebo výslovně důvěryhodnému inspekčnímu prostředníkovi.