WCF BasicHttpBinding: ProxyAddress a UseDefaultWebProxy
Slaďte explicitní adresu proxy v BasicHttpBinding a volbu výchozího proxy dřív, než změníte přihlašovací údaje přenosu.
Vygenerovaný klient služby může mít jak koncový bod služby, tak nastavení vazby související s proxy. Začněte tím, že určíte, která adresa patří které roli. Služba SOAP zůstává cílem; ProxyAddress pojmenovává prostředníka.
U BasicHttpBinding volí UseDefaultWebProxy automaticky konfigurované chování proxy a ve výchozím stavu je true. Smlouva Microsoftu nepodporuje kombinaci této hodnoty true s nenulovou explicitní hodnotou ProxyAddress. Učiňte volbu soudržnou, místo abyste obojí nastavili a předpokládali, že jedno tiše vyhraje. Pro veřejně dostupnou službu SOAP na povolené neautentizované trase veřejné proxy poskytuje seznam HTTP proxy kandidátské adresy pro ProxyAddress; nezachovávejte žádné přihlašovací údaje proxy z jiného koncového bodu.
Zkontrolujte vazbu, kterou koncový bod skutečně používá
Pomocná metoda může sestavit správnou vazbu, zatímco vygenerovaný klient stále používá jiný nakonfigurovaný koncový bod. Prohlédněte si vazbu přiřazenou selhávajícímu volání. Změna položky konfigurace, kterou klient nikdy nezvolil, nemůže ovlivnit jeho trasu.
Poté odlište typ přihlašovacích údajů proxy od typu přihlašovacích údajů služby. Heslo vyžadované službou SOAP není automaticky účtem pro zvoleného síťového prostředníka.
Režim zabezpečení přenosu je další rozhodnutí. Přepnutí do režimu pouze s přihlašovacími údaji jen proto, že to navrhuje stará odpověď, mění předpoklady přenosu; nedokazuje, že trasa nebo účet jsou správné. Zachovejte zamýšlené TLS cíle a použijte uspořádání ověřování podporované nasazeným klientem WCF a proxy.
Užitečná diagnostika pojmenuje koncový bod služby, zvolený zdroj proxy, instanci vazby a první fázi odpovědi. To zúží chybu 407, aniž by se z vygenerovaného klienta služby stal soubor nesouvisejících odhadů konfigurace.