|Integrované ověřování přes proxy: servisní účty a zosobnění
|Prozkoumejte bezpečnostní kontext za integrovaným ověřováním přes proxy, když stejná aplikace funguje interaktivně a selhává jako webová služba nebo plánovaný proces.
„Použít moje přihlašovací údaje Windows“ potřebuje subjekt. V desktopovém programu to může být člověk, který jej spouští. Ve službě to může být účet služby. Ve webové aplikaci úspěšné přihlášení návštěvníka automaticky nenahrazuje bezpečnostní kontext odchozího požadavku.
To vysvětluje, proč mohou prohlížeč a serverový kód na stejném počítači dostávat od proxy s integrovaným ověřováním různé výsledky. Možná předkládají různé identity.
Pojmenujte identity dříve, než změníte kód
- Osoba přihlášená v desktopovém prohlížeči.
- Účet, který hostuje proces aplikace.
- Jakákoli zosobněná identita aktivní pro odchozí operaci.
- Účet, který proxy skutečně přijala nebo odmítla.
Na cestách integrovaného ověřování podporovaných rozhraním .NET se DefaultCredentials týká aktuálního bezpečnostního kontextu. Není to globální alias pro každého, kdo otevřel stránku na jiném počítači.
Pokud se produkt záměrně chová jako uživatel, potřebuje zosobnění a případné požadavky na síťové delegování vlastní podporovaný návrh. Zapnutí obecného přepínače použití výchozích přihlašovacích údajů tento návrh neustaví. Naopak úloha na pozadí, která má běžet jako identita služby, by neměla záviset na tom, že někdo nejprve otevře prohlížeč.
Porovnejte interaktivní a nasazené spuštění po odstranění tajemství: kontext účtu, koncový bod proxy, oznámenou metodu a odmítnutou identitu. Vyhněte se kopírování desktopového hesla do aplikace jen proto, že díky němu jeden jednorázový požadavek uspěl. Nakonfigurujte účet, který má aplikace používat, a pak udržujte toto vlastnictví viditelné v záznamu o nasazení.