Dante slyší klienty IPv6, ale stále je odmítá
Při přidávání klientů IPv6 zkontrolujte jak volbu adres pro naslouchání v Dante, tak pravidla přístupu zohledňující rodinu adres.
Název rozhraní v Dante se může rozšířit na adresy IPv4 i IPv6. To však neznamená, že stávající pravidlo přístupu pouze pro IPv4 bude odpovídat klientům IPv6.
Jde o běžnou nedokončenou změnu dual-stack: listener SOCKS se stane dostupným na adrese IPv6, ale pravidla stále popisují pouze rozsahy zdrojů a cílů IPv4.
Kontrolujte adresy a pravidla odděleně
Dante může pro adresy naslouchání použít opakované položky internal nebo vhodný název rozhraní. Skutečné adresy závisí na tom, co je na rozhraní dostupné, když je služba konfiguruje.
Poté zkontrolujte pravidla klienta a SOCKS. Výraz adresy jako 0.0.0.0/0 je IPv4, nikoli univerzální zápis pro každou rodinu adres. Dante dokumentuje formu neutrální vůči rodině adres, ale nepoužívejte širokou formu, pokud má být povolena jen určitá klientská podsíť.
Zachovejte omezení ověřování a cíle spolu se změnou rodiny. Přidání IPv6 by nemělo náhodou odstranit omezení, která byla účinná pro uživatele IPv4.
Načasování spuštění může také hrát roli. Pokud je adresa přiřazena po spuštění služby, zkontrolujte, k čemu se Dante skutečně připojil, místo abyste předpokládali, že název rozhraní vždy zahrnuje adresy, které se objevily později.
Nakonec, připojení klienta IPv6 a připojení k webu IPv6 jsou samostatné požadavky. Zamýšlený klient se může připojit přes jednu rodinu, zatímco proxy dosahuje cíle přes druhou. Diagnostikujte rodinu neúspěšného připojení, ne jen to, zda se stroj nazývá dual stack.