URI může obsahovat username:password před názvem hostitele. To neznamená, že každé .NET API přijímající takové URI zkopíruje informace o uživateli do autentizačního objektu.

Při přímém vytváření WebProxy nastavte přiřazení přihlašovacích údajů explicitně:

var proxy = new WebProxy("http://203.0.113.10:8080")
{
    Credentials = new NetworkCredential(proxyUser, proxyPassword)
};

Proměnné koncového bodu a účtu jsou ilustrativní. Adresa cíle, adresa proxy a účet proxy tak zůstávají oddělené.

Pokud vstupní formát dodává URL s přihlašovacími údaji, analyzujte jeho uživatelské informace záměrně. Zachovejte heslo obsahující dvojtečky tím, že dělíte pouze na oddělovači údajů, a dekódujte zakódované komponenty ve správné fázi. Při diagnostice tohoto parseru netiskněte původní URL.

Proxy URL, které funguje jako nastavení prostředí, se může při předání jinému konstruktoru chovat odlišně. Inicializace proxy z prostředí má vlastní logiku analýzy; není příslibem, že každý konstruktor spotřebuje stejná pole.

Nakonec přiřaďte nakonfigurovaný proxy objekt obslužné rutině, která požadavek provádí. Správné přihlašovací údaje na nepoužívaném WebProxy nemohou ovlivnit připojení.

Související články