client → local forward proxy → HTTP parent → website

Začněte jménem, které selhává, místo tvrzení, že veškerý DNS patří „proxy“:

Potřebné jménoHop, který k němu musí dosáhnout
Koncový bod místní proxyKlient
Koncový bod HTTP rodičeMístní dopředná proxy
Koncový bod webuRodič, když otevírá konečné spojení

Tyto hopy mohou používat různé překladače, jsou-li koncovými body názvy hostitelů. U HTTPS může dopředná proxy předat rodiči cílového hostitele a port z CONNECT a konečné spojení naváže rodič. Původní klient nemusí web nejprve přeložit. Běžné předávání HTTP také přenáší informace o cíli dál.

To není slib, že každé jméno dotazuje právě jeden stroj. Vyhodnocení ACL, cachování, politika a detaily implementace mohou způsobit další dotazy.

Zkontrolujte politiku záložní cesty, když je rodič nedostupný. Pokud je povolen přímý přístup, místní proxy se může stát hopem obráceným k webu s vlastními rozhodnutími o překladači a zdrojové adrese. Pouhá konfigurace rodiče nedokazuje, že jej každý požadavek použil.

Při selhání určete jméno a proces, který se jej snaží přeložit, dříve než upravíte soubor hosts. Úprava na straně klienta nemůže opravit všechna následná rozhodnutí. Konečný veřejný zdroj patří hopu, který otevírá spojení s webem; sledování tohoto zdroje není totéž jako měření, kde k DNS došlo.

Související články