Chcete-li odchozí IP zvolit výslovně, dva pevné proxy koncové body se snáze chápou než pravidlo rotace. U 3proxy může mít každá služba odchozí zdrojovou adresu.

Po stávajícím nastavení uživatele, ověřování a řízení přístupu může fragment služby vypadat takto:

socks -i127.0.0.1 -p1080 -e192.0.2.10
socks -i127.0.0.1 -p1081 -e192.0.2.11

Tyto SOCKS listenery jsou pouze lokální. Nahraďte dokumentační adresy adresami přidělenými na serveru. Vzdálení klienti potřebují zamýšlený privátní listener a odpovídající síťovou a autentizační politiku, ne ledabyle otevřený wildcard listener.

Referenční příručka 3proxy -i, adresu obrácenou ke klientovi, od -e, odchozího zdroje služby. Program volí první nebo druhý koncový bod; to neslibuje jinou IP pro každý požadavek.

Zapište, co který koncový bod znamená

Například port 1080 má vycházet přes adresu A a port 1081 přes adresu B. Takové mapování usnadňuje vyšetřování překvapivého chování více než nedokumentovaný fond.

Vnější identita stále závisí na síti. Poskytovatel musí povolit zvolený zdroj a trasa musí vracet provoz správně. Pokud nadřazený NAT přepíše oba zdroje na jednu veřejnou IP, weby vidí přeloženou adresu.

Existující připojení prohlížeče si po úpravě konfigurace může ponechat dřívější cestu. Nejprve ověřte, že nové připojení použilo zamýšlený listener, a potom je sledujte až k poslednímu odchozímu skoku. Pouhé počítání nakonfigurovaných portů služby nepočítá různé veřejné výstupy.

Související články