Než vložíte nastavení proxy do veřejného repozitáře
Oddělte koncový bod proxy od přihlašovacích údajů proxy a vysvětlete, proč zveřejnění prvního neposkytuje řízení přístupu.
Název hostitele proxy v konfiguračním souboru není totéž jako heslo proxy. Zveřejnění kteréhokoli z nich si zaslouží uvážlivé rozhodnutí, ale důsledky jsou různé.
Koncový bod říká čtenářům, kde může být služba dostupná. URL jako http://name:[email protected]:8080 jim také dává použitelné přihlašovací údaje. Nikdy by se s ním nemělo zacházet jako s neškodným jen proto, že vypadá jako adresa.
Skrytá adresa není zásada přístupu
Soukromá proxy potřebuje ovládací prvky odpovídající jejím uživatelům: ověřování, povolené sítě klientů a omezení cílů. Ponechání adresy mimo repozitář je nenahrazuje. Veřejně dostupná služba může být objevena, aniž by kdokoli četl vaši konfiguraci.
Naopak zveřejnění adresy služby nedokazuje, že je otevřená. Koncový bod může stále vyžadovat přihlašovací údaje nebo být dostupný jen z určené sítě. Zkontrolujte skutečnou hranici přístupu, místo abyste předpokládali, že utajení a ověřování znamenají totéž.
Pro sdílené příklady používejte dokumentační názvy hostitelů a vynechejte tajemství. Uchovávejte soukromá nastavení ve zavedeném mechanismu tajemství nebo místní konfigurace projektu. Dávejte pozor na generované soubory a kopírované diagnostické protokoly, které mohou obsahovat úplnou URL s přihlašovacími údaji.
Pokud byly přihlašovací údaje odhaleny, nejprve odstraňte jejich užitečnost odvoláním nebo rotací. Úprava nejnovějšího souboru neodstraní kopie, předchozí commity ani obsah v mezipaměti. Pokyny GitHubu pro citlivá data vysvětlují, proč je čištění historie samostatný úkol.
Užitečná kontrola zkoumá obě strany: jaký přístup zveřejněné informace poskytují a zda proxy zůstává omezená, i když je její adresa známa.