Samoobslužný agent Azure Pipelines může uchovávat pravidla obcházení proxy v souboru .proxybypass ve svém kořenovém adresáři. Každý řádek je regulární výraz ECMAScript porovnávaný s URL.

Například pravidlo pro jeden interní hostitel feedu může vypadat takto:

^https?://packages[.]internal[.]example(?::[0-9]+)?(?:/|$)

Výraz odpovídá URL HTTP nebo HTTPS pro daného hostitele, s volitelným číselným portem. Hranice za názvem hostitele zabraňuje tomu, aby odpovídal i delší název, například packages.internal.example.other-domain.

Toto je soubor instalace agenta, nikoli soubor libovolně umístěný v kopii zdrojového kódu. Jeho syntaxe se také liší od hodnoty NO_PROXY oddělené čárkami. Zkopírování shellového zástupného znaku, například *.internal.example, do pole regulárního výrazu nezachová stejný význam.

Poté zjistěte, kdo balíček stahuje

Vestavěné operace agenta se zdroji a artefakty používají jeho konfiguraci proxy. Úlohy mohou získat zveřejněné informace o proxy prostřednictvím knihovny úloh a použít je ve svých vlastních klientech HTTP.

Úloha, která vyvolává externí proces NuGet, dotnet nebo curl, zavádí dalšího spotřebitele. Ověřte, jak tato úloha předává nástroji nastavení proxy a obcházení. Správné pravidlo agenta nedokazuje, že jej přečetl každý nezávislý klient balíčků.

Uchovávejte URL interního feedu v diagnostickém záznamu včetně schématu a portu. Otestujte pravidlo na URL, která je kontaktována, a poté prozkoumejte konfiguraci úlohy nebo klienta odpovědnou za tento požadavek.

Související články