Jedna síťová karta stačí pro explicitní proxy

Soukromý forward proxy nemusí fyzicky sedět mezi notebookem a routerem. Může to být jiný stroj ve stejné LAN s jedním síťovým rozhraním.

Notebook se připojuje k adrese proxy a k naslouchajícímu portu. Proces proxy otevírá samostatné spojení k webu nebo k jeho rodiči. Stejné rozhraní může nést obě konverzace a směrovací tabulka hostitele vybírá další skok.

client → proxy listener
proxy → existing router → destination

To stačí aplikaci, která si proxy výslovně vybrala. V Linuxu tento obvyklý způsob nevyžaduje zapnutí IP forwardingu jen kvůli přeposílání požadavků aplikace.

Výchozí brána odpovídá na jinou otázku

Výchozí brána klienta zpracovává pakety, které klient posílá do jiných sítí. Změna tohoto nastavení nezpůsobí, že prohlížeč začne vydávat požadavky HTTP proxy nebo vyjednávat SOCKS. Stejně tak zadání proxy v prohlížeči neposílá každou další aplikaci přes onen stroj.

Hostitel může dělat obojí, ale pak má dvě konfigurace: službu proxy a funkci směrování nebo firewallu. Více rozhraní může usnadnit oddělení sítí. Je to volba topologie, nikoli předpoklad vynucený explicitním HTTP proxy.

Tento rozdíl také vysvětluje častý neúspěšný pokus: úprava pravidel předávání na proxy serveru nemá vliv na přímé klientské spojení, které jde přes jiný router. Pakety onen server nikdy nepřešly.

Pokud je požadavkem povinné použití, určete, kde lze řídit alternativní odchozí provoz. Explicitní proxy s jedním rozhraním může být platná služba, zatímco síťovou politiku vynucuje samostatná brána. Umístěte vynucení tam, kudy pakety skutečně procházejí.