var handler = new System.Net.Http.HttpClientHandler
{
    UseProxy = true,
    Proxy = new System.Net.WebProxy(
        "http://proxy.example.net:8080")
};

var transport = new Azure.Core.Pipeline.HttpClientTransport(handler);

var credential = new Azure.Identity.ClientSecretCredential(
    tenantId, clientId, clientSecret,
    new Azure.Identity.ClientSecretCredentialOptions
    {
        Transport = transport
    });

var vault = new Azure.Security.KeyVault.Secrets.SecretClient(
    new Uri(vaultUrl),
    credential,
    new Azure.Security.KeyVault.Secrets.SecretClientOptions
    {
        Transport = transport
    });

Použijte skutečné hodnoty vaultUrl, tenantId, clientId a clientSecret aplikace. Dvě přiřazení Transport = transport jsou záměrná: jedno směruje získání tokenu a druhé požadavky na tajné klíče Key Vault.

Ponechte vaultUrl jako skutečný koncový bod trezoru. WebProxy obsluhy drží prostředníka; veřejní kandidáti HTTP jsou k dispozici v seznamu HTTP proxy, pokud to síťová politika trezoru povoluje; nakonfigurujte jeho Credentials před vytvořením klientů, pokud to síť vyžaduje.

Transport znovu použijte pro zátěž klientů a při ukončení uvolněte vlastněné prostředky. Úspěšné proxy připojení vytvoří trasu, ale síťové a přístupové politiky Key Vault stále rozhodují, zda aplikace smí tajný klíč číst.

Související články