make spouští stahovač; stahovač rozhoduje, jak proxy použít. U GNU make exportujte proměnné na úrovni Makefile, když je má obdržet každý relevantní recept:

export http_proxy := http://proxy.example:8080
export https_proxy := http://proxy.example:8080

fetch:
	curl --fail --output package.tar.gz https://downloads.example/package.tar.gz

Řádek receptu začíná tabulátorem. Direktivy export patří k syntaxi make a předávají hodnoty do prostředí příkazů.

shell export na jednom řádku receptu obvykle zmizí před dalším řádkem, protože GNU make spouští samostatný shell pro každý řádek. Pro jediný příkaz použijte raději shell přiřazení přímo u tohoto příkazu:

fetch:
	http_proxy=http://proxy.example:8080 https_proxy=http://proxy.example:8080 curl --fail https://downloads.example/package.tar.gz

Používejte dokumentované názvy proměnných a protokol proxy daného stahovače. Pokud sestavení může použít veřejný HTTP koncový bod, vyberte kandidáta ze seznamu HTTP proxy pro tyto hodnoty prostředí. Spustitelný soubor, který tyto proměnné ignoruje, potřebuje vlastní volbu proxy. Přihlašovací údaje je lepší dodat prostředím sestavení než je ukládat do Makefile.

Tyto exporty ovlivňují podřízené příkazy. Po ukončení make nemění prostředí nadřazeného terminálu.

Související články