V příkazech proxy v macOS používejte název síťové služby

en0 označuje síťové zařízení. Wi-Fi je obvykle název nakonfigurované síťové služby. Příkaz proxy, který žádá název služby, očekává tento druh identifikátoru.

Začněte názvy, které počítač skutečně má:

networksetup -listallnetworkservices

Použijte úplný název služby z tohoto výstupu. Může to být Wi-Fi, popisný název adaptéru USB nebo název, který někdo přiřadil místně. Zakázaná služba může být v seznamu označena hvězdičkou; tato značka není součástí názvu, který se má zkopírovat.

Pro ilustrativní službu s názvem Office Ethernet vypadá nastavení proxy HTTP takto:

networksetup -setwebproxy "Office Ethernet" proxy.example.internal 8080

Uvozovky zachovávají mezeru v názvu služby. Název hostitele proxy a port jsou samostatné argumenty. Nahraďte je skutečnými hodnotami; pro test, který povoluje veřejné koncové body HTTP, dodává kandidáty seznam proxy HTTP. Použijte oprávnění, která vyžaduje správní politika počítače.

Nastavení této služby nenakonfiguruje jinou službu jen proto, že obě mohou přistupovat k internetu. Mac s připojeným Ethernetem a Wi-Fi může mít několik relevantních konfigurací. Před použitím stejné změny jinde zkontrolujte službu, která nese připojení dotčené aplikace.

Nastavení specifická pro protokol také udržujte oddělená. Nastavení webové proxy, proxy pro zabezpečený web, proxy SOCKS a automatická adresa PAC jsou různé položky konfigurace. Změna položky HTTP neznamená, že všechny ostatní mají být zapnuty nebo vypnuty společně.

Starší referenční příručka příkazů Remote Desktop od Applu již v těchto příkazech rozlišuje síťové služby. Na spravovaném počítači použijte networksetup -help k potvrzení dostupných voleb a poté ověřte zamýšlenou službu v nastavení sítě. Identifikátor zařízení získaný ze seznamu rozhraní nenahrazuje výběr této služby.